Daň z nemovitých věcí

Daň z nemovitých věcí spojená s vlastnictvím bytu či nebytového prostoru

Daň z nemovitosti hradí vždy vlastník nemovitosti, které se daň týká, a to dle zákona č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitých věcí. V případě bytu či nebytového prostoru (dále jen jednotka), vymezeného dle zákona 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů, není předmětem daně spoluvlastnický podíl na společných částech domu. V případě, že vlastník bytu je spoluvlastníkem pozemku, na kterém je budova postavena, nebo i jiného, s budovou funkčně souvisejícího pozemku, pak tento spoluvlastnický podíl předmětem daně také není. V takových případech se pouze použije koeficient 1,22 namísto koeficientu 1,20, kterým se dle ustanovení § 10 odst. 3. vynásobí podlahová plocha bytu (nebo více bytů zahrnutých v jednotce dle NOZ).

Základem daně z nemovitosti pro jednotku je vždy její výměra podlahové plochy v m2, a to podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období, vynásobená shora popsaným koeficientem 1,20 nebo 1,22, přičemž výsledek této matematické operace je nazýván "upravenou podlahovou plochou".

Základní sazba daně u jednotek činí 3,50 Kč za 1 m2 a násobí se koeficientem přiřazeným k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel z posledního sčítání lidu následovně:

• 1,0 v obcích do 1 000 obyvatel
• 1,4 v obcích nad 1 000 obyvatel do 6 000 obyvatel
• 1,6 v obcích nad 6 000 obyvatel do 10 000 obyvatel
• 2,0 v obcích nad 10 000 obyvatel do 25 000 obyvatel
• 2,5 v obcích nad 25 000 obyvatel do 50 000 obyvatel
• 3,5 v obcích nad 50 000 obyvatel a ve Františkových Lázních, Luhačovicích, Mariánských Lázních a Poděbradech
• 4,5 v Praze

Uvedené koeficienty můžou jednotlivé obce upravit, a to obecně závaznou vyhláškou, kterou se tyto koeficienty buď zvýší o jednu kategorii nebo sníží až o tři katagorie (ve shora uvedeném členění), přičemž koeficient 4,5 pro Prahu lze zvýšit pouze na 5,0. Zda-li byly koeficienty obcí upraveny či nikoli, lze obvykle zjistit na webových stránkách obcí, případně telefonickým dotazem na místní úřad.